Nákupní košíkNAHLÍŽÍ SMRTI DO KARET
Člověk obdařený zvláštní schopností dívat se do blízké budoucnosti a předpovídat úmrtí někoho ze svého okolí to nemá v životě jednoduché. Své neobyčejné nadání totiž často vnímá jako opravdové prokletí. Vždyť jeho vidiny děsí nejen jeho samého, ale každého, kdo s ním přijde do styku. Co kdyby spatřil smrt a jeho předtucha se znovu vyplnila?
Osmačtyřicetiletou Španělku Maribel Mateo Gonzálesovou provázejí paranormální jevy celý život. Někdy se její předtuchy stávají nočními můrami, jindy ženu přízraky pronásledují i za bílého dne. Už v dětství ji prý rodiče odmítali brát na veřejnost nebo ji odváděli ze společnosti, protože s nevinností vlastní svému věku sdělovala všem okolo, co vidí a cítí. Nahlížela do budoucnosti a lidé se báli toho, co spatří. Nešťastná dívka totiž ze všeho nejčastěji viděla smrt.
Jedné říjnové noci roku 1994 probudila Maribel zima. Rozsvítila, aby zkontrolovala, jestli nezapomněla zavřít okno, a spatřila ve vzduchu jakousi řídkou mlhu. Vzápětí si ke své hrůze všimla, že na posteli sedí bytost zakrytá od hlavy až k patě v černém plášti. Když se zeptala kdo je, postava odpověděla, že smrt.
Mladá žena se rozplakala, ale podivná návštěva ji uklidnila, že si nepřišla pro nikoho z rodiny, ale pro její sousedku Mercedes. Vzápětí ale dodala, že se do tohoto domu vrátí, než uplyne jeden rok.
Kamarádka z vedlejšího stavení, s níž si Gonzálesová ještě předchozí odpoledne na ulici povídala, zemřela kolem páté hodiny ráno na infekční zápal mozkových blan. A v červnu následujícího roku opustila tento svět i Maribelina matka.
Žena obdařená neobyčejnými schopnostmi obvykle mívá jen varovný sen, v němž se dozví, že někdo blízký umře. Někdy přesně ví, kdy a jak se to stane, jindy pouze tuší, kdo má být obětí. Některé z vidin jsou ale tak podrobné, že to Maribel až děsí a nemůže na ně zapomenout.
Kdysi se jí zdálo, že kráčí kolem domu, v němž se právě koná velká oslava. Nahlédla dovnitř a zjistila, že všichni přítomní jsou její známí nebo příbuzní, kteří však již dávno umřeli. Jedna z žen ji pozvala dál a Maribel si všimla, že všechny židle jsou obsazené - kromě jediné. Zrovna na tu jí hodlala hostitelka usadit. Jenže ona se zdráhala pozvání přijmout. Náhle do domu vešla její přítelkyně Juana, pozdravila a posadila se na volnou židli. Druhý den ráno našli Juanu mrtvou – zemřela na následky infarktu, který ji postihl během noci.
Paní Gonzálesová trpí vidinami i ve dne a vůbec při tom nemusí spát. Dva týdny před katastrofálními záplavami ve městě Lorca roku 1973 se tehdy patnáctiletá Maribel vyklonila z okna a spatřila ulice zatopené vodou a lidi na člunech, zachraňující osoby uvězněné rozpoutaným živlem. Také viděla mnoho mrtvol a zbořených domů. O své intuici okamžitě řekla svým rodičům a sdělila jim, ať se na povodeň připraví. Otec jí však pohrozil pohlavkem, jestli konečně nebude zticha.
O šestnáct let později došlo k události, která v Maribel zanechala nesmazatelnou stopu. Předtucha se tehdy ozvala s takovou silou, že ztratila vědomí. Stalo se to při jízdě autobusem ve městě. Žena tenkrát náhle uviděla ohnivou kouli pohlcující autobusovou zastávku a lidi na ní stojící. O týden později na stejném místě havarovala cisterna s benzinem a při nehodě přišlo o život dvanáct osob.
Dnes již v Maribelině okolí není nikdo, kdo by jejím vidinám nevěřil. Naopak všichni se bojí, že jednou ukáže prstem právě na ně. Už totiž vědí, že dokáže nahlížet do karet samotné smrti.