Nákupní košíkEXORCISMUS
Exorcismus - z řeckého exorkismós= vyhánění, vymítání. Exorcisté tvoří dosti uzavřenou skupinu, do níž je obtížné, ne-li nemožné proniknout.
Historie exorcismu
O Exorcismu a posedlosti „zlými silami a duchy“ máme zprávy již od prvního století a samotná bible obsahuje textů o zlém duchu a otroctví v jeho moci několik set.
Praxe „provádění exorcismů“, tedy „vyhánění duchů“, se od počátků rozvíjela vždy dvěma směry: Přímé osvobozování posedlých, a udělování exorcismů při křtu, tedy jakési očisty – odvádění duší křtem, což byl velmi silný prostředek boje proti moci zlého ducha. Poslední dobou se na tento základní rozměr křtů zejména u dětí zapomínalo, přestože v prvních staletích se na exorcismy kladl velký důraz.
Římské právo mělo tendenci všechno regulovat a normovat a tak se stalo, že byli exorcisté zařazeni do stupňů svátosti jako jedno z nižších svěcení. V roce 1550 byl exorcistát v anglikánské církvi zrušen a v katolické po 2. vatikánském koncilu. Východní církve odmítly tuto službu institucionalizovat a vždy na ni nahlížely jako na osobní charisma ve smyslu, že může exorcismus vykonávat každá osoba.
Od šestého do dvanáctého století se praxe udělování exorcismů na Západě i Východě rozvíjela a bylo velmi mnoho exorcistů, proto vznikla i škola exorcismu, kdy staří exorcisté vykonávali své dílo za doprovodu mladých adeptů ve výkonu této služby a ti pak měli mnoho osobních zkušeností z praxe. Dnes dochází k tomu, že kněz, který je pověřen vykonávat i exorcismus, je vhozen do vody aby se naučil plavat zcela sám. Tehdy praxe udělování exorcismu tvořila nedílnou součást pastorační aktivity církve, což dnes neplatí.
Dvanácté až patnácté století je velmi temnou stránkou církve a osoby, které bylo třeba podrobit exorcismu, vymýtání a příslušné péči, začaly být pronásledovány a upalovány na hranicích. I Jana z Arku byla označena (z politických důvodů) za čarodějnici, odsouzena a upálena na hranici, aniž by někdo vykonal exorcismus.
1252 - papež Inocenc IV. v rozhodnutí dovoluje podrobovat heretiky mučení
1326 – papež Jan XXII. ustanovuje poprvé inkvizici, která měla vyhledávat
Od šestnáctého do sedmnáctého století exorcismy ustoupily do pozadí zcela a na prvním místě bylo kruté pronásledování.
Od osmnáctého století po dnešek – odkloněn zájem od záležitostí spjatých s působením zlého ducha a nástup okultismu mnoha druhů. Ateismus, materialismus a konzumismus podporovaný ve školách nejen v režimu minulém, podporuje zájem mnohých o tyto síly a jevy, namísto poskytování správných a potřebných informací o podstatě a ochraně. Lidé dnes vnímají exorcistu tak trochu jako podivnou bytost, někoho, kdo je z části mágem a z části bláznem.
Nahlédněme do Itálie. V roce 1993 se konalo celonárodní setkání italských exorcistů a v posledních letech bylo v Itálii ustanoveno více, než 150 církevních exorcistů. V Itálii je s exorcismem mnoho zkušeností. V Trevisu například byla paní posedlá zlým duchem. Její manžel pak vypovídal: „Ztratili jsme celkem deset let, než jsme našli biskupa, který by nám uvěřil a doporučil exorcistu, jenž by vysvobodil mou manželku z moci zlého ducha. Prožili jsme deset let utrpení, kdy před námi duch zavíral dveře a tropil další nepříjemnosti“.
Zaměřme se na několik zajímavých aspektů spojených s vymítáním ďábla. Novodobí exorcisté s překvapením zjistili, že při rituálu vnímají „ duše zemřelých“, pociťují přítomnost nějaké nehmotné bytosti, která se prohlašuje za zemřelého člověka, hovoří k nim ať už ve zlém, či v dobrém, vypráví podrobnosti z dřívějšího života nebo sděluje svá „stanoviska“...
Rituál může trvat několik minut i dní. Používají se při něm především přesně stanovené exorcistní formule a vymítací příkazy. Dbá se na to, aby exorcismus byl vyhrazen pouze pro případy, kdy je dostatečně zjištěna „posedlost ďáblem“, takové případy jsou nejtěžší, nejvzácnější, ale také nejdražší...
Ceny dle obtížnosti.
(Od 50.000 Kč, náročnější případy od 300.000 Kč)
...
|
...
|
...
|
...
|
...
|