Nákupní košík
ABSOLUTNO - je metafyzický termín označující něco, co existuje samo o sobě jako nejvyšší substance (významově je přirovnáno s Bohem).
ABRAKADABRA - toto slovo vznklo sloučením několika krátkých aramejských slov, jenž v překladu znamenají: "žehnej tomuto činu". Nejčastěji se užívá jako léčebná formule na magických amuletech. Známé je také užívání slova ve tvaru magického trojúhelníku s vrccholem obráceným dolů.
ABRAKADABRA
ABRAKADABR
ABRAKADAB
ABRAKADA
ABRAKAD
ABRAKA
ABRAK
ABRA
ABR
AB
A
Druhý známý způsob psaní formule je starší a pochází o Serena Salminica a vypadá takto:
ABRACADABRA
BRACADABR
RACADAB
ACADA
CAD
A
AEON - gnostický termín, označující buďto nějaký věk jako historické období nebo věčnou sílu, která plyne z božství, tenhle pojem pochází z řeckého výrazu "aeinous" - věčný duch.
AFRODIZIAKUM - označujeme látku, která má zvýšit sexuální apetenci a citlivost během milostného aktu. Jeho účinek spočívá především v odstraňování zábran při prožívání milostné rozkoše. V některých kultech zabývajícíchse sexuální magií se afrodiziaka cíleně používají jako stimulans.
AKUPUNKTURA - jedná se o čínské léčitelské umění založené na manipulaci s fyzickým čchi tzn. křehkou energií. Princip akupunktury spočívá v napichování či vypalování určitých bodů na lidském těle. Je identifikováno 722 bodů, které jsou symetricky rozdělené na obou polovinách lidského těla. Mnoho různých rozmístěných bodů má vliv na zdraví různých orgánů, tyto spojené body vytvářejí meridiány. Tradiční čínská medicína rozděluje vnitřní orgány na dvě skupiny: na pasivní (jing) a aktivní orgány (jang). Do první skupiny patří srdce, plíce, slezina, játra a ledviny. Do druhé močovný měchýř, žlučník, žaludek, tlusté a tenké střevo. Orgány jing a jang jsou uspořádány do párů, proto je nejúčinější léčit nemocný orgán stimulací orgánu zdravého. Filozofie této starobylé čínské medicíny spočívá v tom, že lidská mysl a tělo jsou navzájem spojeny v pragmatickém systému a žádná nemoc není jen onemocněním konkrétního orgánu, ale každá část těla je spojena se všemi ostatními.
ALCHYMIE - je oborem lidského poznání, jenž v sobě zahrnuje prvky některých vědeckých oborů (fyzika, chemie, medicína), ale zároveň i některých "nevědeckých" jako např. magie a astrologie. Alchymie je v užším pojetí chápána jako snaha o přeměnu neušlechtilých přírodních materiálů v ušlechtilé. Cílem alchymistů je především výroba zlata, za tímto účelem pak alchimisté pátrají po zázračném elixíru nebo tzv. kameni mudrců, pomocí něhož je možno měnit hmotu. Tyto své snahy označují alchimisté jako Velké dílo neboli Opus magnum.
AMULET - magický předmět, který má svému nositeli zajistit štěstí, ochranu nebo vyjímečné schopnosti.
ANDROGYN - oboupohlavní bytost. V alchymii vystupuje často jako symbol napůl muž a napůl žena. Androgyna nelze ztotožňovats hermafroditem, který je pouze bytostí s mužskými i ženskými genitáliemi.
ANTROPOZOFIE - tento výraz pochází z řečtiny (anthropos - člověk, sophia - moudrost), znamená tedy lidskou moudrost. K základním kamenům antroozofie patří víra k reinkarnaci, v existenci duchovního svět, odkud přichází lidské "já", které se v našem "materiálním" světě vtělí. Antropozofové argumentují zkušenostmi lidí, kteří přežili klinickou smrt.
APORTACE - tento termín označuje schopnost promítání objektů ve viditelném prostoru prostřednictvím psychotronických sil. Dnešní psychokinetický výzkum připouští teorii, že mysl může přenášet hmotu, ale tento proces je daleko náročnější a složitější, než jak jej popisují starověké magické spisy.
ARITMOSOFIE - neboli hermetická matematika je nauka o ezoterním významu čísel. Má blízo k pytagoreismu a kabale, z níž vychází. Její podstatu formuloval jeden z jejích zakladatelů, Karl von Eckharthausen žijící v letech 1752 - 1803. Podle jeho teorie se život projevuje pohybem, uskutečňuje tvarem a definuje čísly. Číslo označuje kvantitu či ideu. Jsoucno začíná jedničkou, označující prahmotu či jedince na počátku vývoje, dvojka označuje polarizaci prahmoty, její diferenciaci na dva protikladné principy mužský a ženský. Ty směřují k jednotě v číslo tři: muž - žena - dítě atd. Obecná aritmosofická charakteristika základních čísel je tato:
1 - exitence
2 (1+1) - sjednocení
3 (2+1) - plození
4 (2+2) - zákon
5 (2+3) - věda
6 (3+3) - pokrok
7 (4+3) - pravda
8 (4+4) - osud
9 (4+5) - završení
ARKÁNUM - latinský výraz, označující tajemství. V obecné rovině je užíván pro vědění, které není přístupné všem, ale pouze zasvěcencům tajných spolků a magických umění.
ASTRÁL - jako astrál označujeme substanci, ktero nelze vníma v podmínách materiálního světa. Astrál je chápán jako skrytá dimenze jsoucna náš hmotný svět je jeho odrazem. V astrálu se odráží i uchovává veškeré psychofyzické dění světa, který dovedeme smyslově obsáhnout. Je zdrojem života a vešker kreativity. Astrální svět je nepostižitelná dimenze, v níž se nachází otisky všech psychických hnutí, historických událostí, přebývají zde stíny zesnulých atd.
ASTRÁLNÍ BYTOSTI - jsou útvary astrálního světa které se označují bytostmi, neboť jsou schopny pohybu a nadány jistou formou inteligence. Každá myšlenka či pocit vytváří astrální bytost, žijící ve vazbě na svého stvořitele v astrálním světě a nezaniká ani po jeho smrti. Vyvolávání astrálních bytostí bylo velmi časté u okultistů 19. a 20. století.
ASTRÁLNÍ TĚLO - je tvořené jemnohmotnými elementy, jež duše potřebuje pro vstup do hrubohmotného těla. Cestu astrálního těla mimo materiální rovinu nazýváme astrální putování.
ASTRÁLNÍ VÍR - je shlukování astrálního světla do určitých útvarů. Cíleně může být vyvolán magickou cestou, neúmyslně např. silným afektem. K takové činnosti může dojít za zvláštních astrologických konstelacích. Některé druhy astrálních vírů lze magicky poutat v ohni, vodě či obrazech.
ASTROSOFIE - nauka o vztazích mezi makrokosmem a mikrokosmem tzn. mezi vesmírem a člověkem. Klíčem k této nauce je zejména symbolika zvěrokruhu.
ATLANTIS (ATLANTIDA) - bájný kontinent, na němž měla sídlit vysoce vyvinutá civilizace. Atlantis byla údajně zničena přírodní katastrofou někdy kolem roku 9600 před naším letopočtem. Existence tohoto kontinentu nebyla nikdy přesvědčivě prokázána, nicméně dodnes se vedou spory o její možné poloze. Jediný zdroj informací popisující atlantskou kulturu jsou Platonovy spisy. Platonovy informace mají pocházet od jeho předchůdce Solona, jenž je prý získal od egyptských kněží.
AURA - patří do anatomie (mrtvý nemá auru, jako neživý věci nemají auru), aura je ve své podstatě energie, která obklopuje všechny živé bytosti. Je barevná podle barev v ní obsažených můžeme říct, jaké má osobnostní rysy dotyčný člověk, jaké předpoklady, schopnosti, na co myslí apod. Ve světle je aura větší, ve tmě je menší. Unavený člověk má také menší auru, šťastný člověk auru větší... Auru můžeme charakterizovat jako energetický obal člověka. Schopnost vidět auru může každý člověk, auru můžeme nahmatat i rukou.
AUTOMATICKÁ KRESBA, AUTOMATICKÉ PSANÍ - metoda používaná v psychotronice. Jedná se o způsob napojení senzibilních jedinců, jakýsi intuitivní pohyb kreslící ruky. Automatickou kresbou při napojení na člověka lze např. diagnostikovat jeho zdravotní či psychické obtíže. Může sama o sobě působit léčebně na bázi psychosomatiky, pokud jedinec pomocí nahodilého malování pokusí vyjádřit svůj problém a jak jej "přebarvit", aby se jich zbavil. Ze spiritismu je známé automatické psaní, kdy se médium ve změněném stavu vědoí napojí na "duši zemřelého", která mu diktuje a vede ruku při psaní. Pomocí automatického psaní se údajn hlásí ze záhrobí i umělci, spisovatelé či hudebníci, kteří prostřednictvím média "pokračují ve své práci". Jsou známy i případy, kdy lidé s minimálním vzděláním dokázali metodou automatického psaní stvořit díla, která byla stylem i obsahem pozoruhodně podobná dílům zemřelých umělců vč. správného používání gramatiky, kterou za normálního stavu vědomí neovládali.
AVALON - jedná se o jakýsi ráj "ostrov blažených" někdy ztotožňovaný s Atlantidou. Do Avalonu prý odešli kelští kněží pro christianizaci Británie.
BARVY - mají v okultismu velký symbolický význam. Mají za úkol vyvolat určité vibrace či pocity.
BABYLONIE - společně se starověkým Egyptem a Indií je Babylonie další "pravlastí" okultismu a ezoteriky. Rozkládala se mezi severozápadními břehy Perského zálivu, Arábií a Persií, na rozhraní dnešního Íránu a Iráku. Její hlavní město, Babylon, bylo metropolí Malé Asie. Okultním centrem Babylonie byla především její jihozápadní část, nazývána Chaldea. Řekové nazývali chaldejci veškeré obyvatele Babylonie. Babyloňané ovládali léčebný magnetismus, vyráběli amulety, velmi rozvinutá byla jejich démonologie, zaklínání démonů, astrálních bytostí apod. Také věštecká umění zde byla na vysoké úrovni a proslulým je také výklad snů.
BAFOMET (Baphomet) - název údajné modly templářů. Jméno pochází nejspíš z řeckých slov bafé a metis, označující ohnivý křest. Dle některých pramenů měl Bafomet kozlí rohy a oslí hlavu, díky tomu byl také ztotožňován s ďáblem. K jeho uctívání se někteří templáři doznali při mučení po zákazu templářského řádu roku 1307.
BAHIR (též Sefer bahir - Kniha lesku) - kabalistické dílo vzniklé v 1. století našeho letopočtu. Jejím autorem je s největší pravděpodobností Isaac Slepý z francouzského Nimes. Její obsah je velmi temný a těžko pochopitelný i pro skutečné znalce kabaly. Obsahuje výklad některých pasáží z bible a vůbec poprvé se zde pojednává o sefirách. Hlavní téma knihy Bahir je pojednání o sefirotickém stromu, jehož kabalistické tajemství je zde zkoumáno v několika různých rovinách.
BARDO THEDOL - tibetská kniha mrtvých. Jedná se o mahájánový buddhistický text z 8. století n. l., vycházející ze starší ústní tradice, popisující smrtelné stavy. Tyto znalosti pocházejí údajně od lámů, kteří si vybavili své smrti v předešlých inkarnacích. Text předčítaný umírajícím a mrtvým se je snaží přesvědčit o tom, že nesní, ale je skutečně mrtvý. Musí rozeznat hlavní symptomy smrti, které jsou nazvány takto:
- země se noří do vody
- voda se noří do ohně
- oheň se noří do vzduchu
Umírající se má snažit zůstat při vědomí, oprostit se od strachu ze smrti, ale myslet na lásku a slitování. Při umírání opouští vědomí tělo krze brahmanskou štěrbinu vrcholkem hlavy. Vědomí by během přechou do éterického těla "bardo" nemělo být přerušeno. Období bardové existene je stanoveno na 49 dnů mezi smrtí a znovuzrozením.
BAZILIŠEK - bájný tvor, zpodobňovaný jako čtyřnohý kohout se zlatým peřím (někdy také šupinami), s velkými dračími křídly a hadím ocasem, zakončeným háčkem nebo druhou kohoutí hlavou. Bazilišek se údajně líhl z kohoutího vejce, vysezeného ropuchou nebo hadem. Jeho pohled měl schopnost proměňovat vše živé v kámen. Jediným, kdo mohl bazilišek zabít byl tchoř svým zápachem. Ve středověku se také věřilo, že jej zabíjí kohout kokrháním.
BIBLE - tento výraz pohází z řeckého slova biblion, označující papírový svitek. Bible je soubor knih, které křesťanství považuje za posvátné. Říká se jí také Písmo svaté nebo Kniha knih. Bible je chápána jako svědectví o božím zjevení, o zkušenosti člověka s Bohem. Podle církevního učení byl biblický text zaznamenán prostřednictvím vnuknutí Ducha svatého. Církev proto uznává neomylnost bible jako slova božího. Bible se skládá ze dvou částí: starého a nového zákona. Starý zákon převzali křesťané z judaismu, jedná se o soubor posvátných knih tanach. Nový zákon je textem vyloženě křesťanským, neboť popisuje život a poselství Ježíše Krista, jehož křesťané uznávají za mesiáše a Syna božího. Zatímco knihy starého zákony byly původně napsány hebrejsky (některé pasáže aramejsky), nový zákon byl sepsán již pouze řecky.
BUDDHA (gautama buddha) - buddha znamená v sánskrtu osvícený, nejde tedy o vlastní jméno, ale o titul či přívlastek. Gautama Buddha pak znamená osvícený Gautama. Buddha byl prokazatelně reálnou historickou osobnotí. Jmenoval se Siddhárta Gautama a narodil se v 6. století před naším letopočtem.
BŮH - výraz bůh označuje mocnou nadpřirozenou a obyčejně také nesmrtelnou bytost. Monoteistická (jednobožská) náboženství, jako je křesťanství, judaismus a islám, chápou boha jako nejvyšší bytost, stvořitele světa a jediného vládce nad životem a smrtí, jenž je přiřazen všem formám života a řídí osud lidstva i celého vesmíru. Polyteistická (vícebožská) náboženství uznává více bohů a každý z nich spravuje a ovlivňuje jednu část života, světa či vesmíru. Panteistická (samobožská) náboženství uznávají jediného boha, který je ovšem s životem i vesmírem totožný, nevystupuje v roli jeho "nadřízeného" nebo tvůrce.
ČARODĚJ, ČARODĚJNICE - osoby praktikující čarodějnictví. Přístup k nim je v jednotlivých kulturách a společenských zřízeních různý. V pohanských dobách byly obyčejně ctěni a respektováni, jejich schopností bylo využíváno např. při léčbě nemocných lidí i zvířat, při zaříkávání duchů od nichž byla žádána ochrana a přízeň. Nástupkyněmi čarodějnic byly v jistém smyslu babky kořenářky, vědmy atd. Katolická církev však vedla proti čarodějnicím nesmiřitelný boj, jemuž padlo za oběť několik milionů obětí.
ČERNÁ MAGIE - druh magie, jejímž cílem je pomocí magických rituálů poškodit, ohrozit nebo dokonce zabít určitou osobu. Při provozování černé magie jde nejvíce o evokaci zlých sil od kterých mág požaduje jisté služby. Kromě užívání démonické moci mága vnitřně spaluje a mění jeho povahu, často i vzhled. Provozování temné magie vede k nezvratným změnám na psychickém i fyzickém zdraví mága. Temná magie člověka dovede ovládnout natolik, že nakonec dočista ztratí rozum a zešílí. Černý mág škodí nejen během života, ale také po své smrti. Stává se z něj vampýr, přízrak nebo duch, který je schopen lidi nejen děsit, ale i zabít.
ČARODĚJNICKÉ PROCESY - čarodějnickými procesy rozumíme církevní i světské trestní postihy čarodějnic a čarodějů. V historii se s nimi setkáváme v období od 15. století do 18. století n. l. V tzv. honu na čarodějnice se angažovala jak katolická, tak i protestantská církev. Během těchto procesů byly především v Evropě, ale i v USA (nejznámější proces s čarodějnicemi ze Salemu z roku 1662, kterému padlo za oběť 34 osob) odsouzeny k smrti, jíž předcházelo kruté mučení miliony lidí. Čarodějnictví a čarodějnické praktiky jsou odsouzeny již v bibli trestem ohněm, určený pro osobu provozující čarodějnictví znalo už římské právo. Ve středověku k čarodějnickým procesům prakticky nedocházelo, neboť byl obecně příjmán názor že čarodějnice a čarodějnictví ve skutečnosti neexistují a jedná se jen o pověry a iluze. Změna nastala v 15. století kdy vyšel nechvalně proslulý spis Kladivo na čarodějnice. Obvyklá praxe při čarodějnických procesech byla následující: na základě často smyšleného udání (kde hrál svou roli strach, ale i msta) byl obviněný zatčen, vyslýchán a podroben tzv. právu útrpnému mučení. Mučení mělo několik stupňů a jeho cílem bylo přimět obviněného k doznání. Většina odsouzených se skutečně přiznala v hrůze před další týráním, přestože věděli, že je v takovém případě čeká smrt na hranici. Obvinění byli také vystavováni nejrůznějším zkouškám, např. zkoušce vodou. Věřilo se totiž, že čarodějnice vhozená do vody se nepotopí. Osoby podstupující tuto zkoušku, však byly svázány způsobem, který napomáhal tomu, aby se udržely nad hladinou, tudíž "věrohodnost" této zkoušky byla poněkud pochybná. Smrt na obviněného čekala v každém případě. Během výslechů bylo na obviněných dále např. hledáno "ďáblovo znamení", obyčejně mateřské znaménko nebo pigmentová skvrna, které po vpichu nemělo krvácet. Osoby které byly shledány vinnými z čarodějnictví, čekala smrt, nejčastěji upálením na hranici. Čarodějnice byly upalovány zaživa, příbuzní majetnějších odsouzenců měli však často možnost uplatit kata, který pak odsouzenému před zapálením hranice zlomil vaz. Poměrně málo známým faktem je, že za pobyt ve vězení, výkon útrpného práva i závěrečné vykonání rozsudku museli odsouzení platit. Pokud byli nemajetní, připadli náklady na vrub majitele panství. V našich krajích v Čechách a na Moravě a ve Sleku byly čarodějnické procesy ojedinělé. Nejvíce postihly oblast Jesenicka a Šumperska, kde bylo během 17. století upáleno asi 100 osob. Poslední procesy se na Šumpersku konaly roku 1700.
DEJA VU - výraz pocházející z francouštiny, označující již viděné. Tímto pojmem označujeme stav, kdy má člověk v určité situaci pocit, že ji již v minulosti prožil nebo totožnou věc viděl. V esoterice je tento fenomén spojován s jasnozřivostí, náhledem do budoucn apod.
DELFY (Delfská věštírna) - Delfy se nacházejí ve Fókidě na úpatí pohoří Parnasu. Nalézala se zde vůbec nejznámější věštírna v období antiky. Dalšími významnými orákuly antiky byly např. věštírna v Didyme, Amfireon v Oropě něbo Efýrská věštírná zesnulých.
DÉMON - slovo pocházející z řeckého daimon, což původně znamenalo osud. V mytologii a náboženství představuje démon bytost či nadpřirozenou sílu, která lidem buďto pomáhá nebo škodí. Démoni nemají vlastní tělo, jsou však schopni brát na sebe rozličné podoby a působit tak na lidské smysly. Démon je schopen rozněcovat v člověku zlé vlastnosti, myšlenky, ponoukat jej k hříchu a můžou člověka i posednout.. Z posedlého člověka je pak třeba démona vymítat, což se děje prostřednictvím rituálu nazvývaného exorcismus. Hermetismus chápe démona jako entitu obývající astrál a představující určité síly přírody nebo člověka. Démona lze vyvolat evokací při provozování rituální magie a donutit jej zodpovědět otázku nebo vykonat úkol, spadající do jeho pravomocí. S démonem lze uzavřít i pakt, démon pak mágovi po určitou dobu slouží a poskytuje mu určité výhody. Na oplátku však musí démonovi odevzdat svou duši viz. Faust.
ĎÁBEL - slovo pochází z řeckého diabolos - pomlouvač. Ďáblem rozumíme nadpřirozenou bytost, jenž je zejména v islámu, judaismu a křesťanství ztělesněním absolutního zla. Ďábel není vlastní jméno, nýbrž souhrné označení démonů. Ďábel byl také nazýván Antikristem, tzn. úhlavním protivníkem Ježíše Krista.
DUŠE - je jedinečná, neopakovatelná, je součástí vyšší moci. Na Zemi chodí jako do školy, aby si vyzkoušela různé životní situace.. proto se mnohokrát probudí a těch životů jsou tisíce!
DUALITA - náš svět je založený na dualitě, najdeme jí ve všem (den x noc, mužský x ženský princip, plus x mínus, světlo x tma atd.) i energie v nás se projevuje ve dvou polaritách (elektrické a mangnetické působení)
